Léta osmdesátá znamenala pro Divadlo na provázku především neustálý boj s perzekucí komunistickým režimem. I přesto se souboru podařilo několikrát vycestovat, a to na festivaly do Amsterdamu, Berlína či Sofie. Peter Scherhaufer a Petr Oslzlý zastupují divadlo v tvůrčím týmu připravujícím mezinárodní projekt Together – Společně na schůzkách v Kodani, Lodži a Brně. V roce 1982 se odehrává druhý ročník festivalu Divadlo v pohybu, od té doby se festival odehrává každých pět let.
Z velkého množství mimořádných inscenací vyniká inscenace Evy Tálské s názvem Svolávám všechny skřítky! Královna z roku 1984, ve které je zcela smazána hranice mezi hercem a divákem. V roce 1988, k sedmdesátému výročí vzniku svobodného státu, vytvořilo Divadlo na provázku spolu s HaDivadlem první číslo scénického časopisu Rozrazil 1/88 (o demokracii), jehož úvodní část napsal pro divadlo Václav Havel. Vydávání časopisu v tištěné podobě bylo opakovaně zakázáno, a tak byl nakonec vydán právě v této podobě.
V osmdesátých letech se také velmi aktivně jednalo o postavení nové divadelní budovy. Po mnoha neúspěšných pokusech byl nakonec v roce 1985 schválen návrh projektu arch. Václava Králíčka situovaný na Zelný trh a Petrskou ulici a ještě téhož roku byl symbolicky položen základní kámen. Na podporu této stavby se konala, a to i přes zákaz, třináctihodinová kulturní akce s názvem Všichni za jeden provázek.
V listopadu 1989 zahájili Divadlo na provázku s HaDivadlem jako vůbec první stávku divadel v Československu, která měla vliv na vývoj sametové revoluce a následný pád komunistického režimu.
Umělecký šéf: Jaroslav Tuček (1980-1989)
