Myšlenka experimentální scény jako širšího kulturního centra, sdružujícího generačně a názorově spřízněné umělce, se zrodila v kruhu kolem dramaturga B. Srby. Konkrétní podobu dostala v jeho semináři pro studenty režie na JAMU, jejichž pedagogem byl režisér E. Sokolovský. Formující se sdružení profesionálních divadelníků, studentů uměleckých škol a mladých spisovatelů, hudebníků a výtvarníků zahájilo aktivitu v září 1967. Název Husa na provázku i podněty převzalo ze stejnojmenné knihy filmových a divadelních libret J. Mahena. Jádro skupiny tvořili studenti režie E. Tálská, Z. Pospíšil a P. Scherhaufer, jejich kolegové – studenti herectví, skladatel M. Štědroň, výtvarníci B. Mysliveček, J. David, literáti M. Pospíšil, J. Souchop ad. Uměleckým vedoucím se stal B. Srba, který formuloval program nepravidelné dramaturgie, tj. hledání nových témat v oblasti textů původně nedramatických. Dokument Programová východiska (1971) a další materiály prezentovaly cíle a směřování sdružení. Jejich hlavními body bylo hledání a experimentování, dramaturgická otevřenost, hraní v nepravidelném prostoru (pro každou inscenaci jiné uspořádání scénického a hledištního prostoru), fyzická a pohybová připravenost herců, kontakt s aktuálními tendencemi světového divadla, později označovanými za „druhou divadelní reformu“. Nový model organizace a správy divadla, inspirovaný pracovním řádem Burianova D 34, teorií informace a způsoby chování dynamických struktur, usiloval o optimální využití tvůrčích sil: dostředivost směrem k inscenaci, maximální pravomoci tvůrců, dvoustupňový systém řízení, stabilizační úloha zpětné vazby.
První veřejná představení se uskutečnila 15.–18. 3. 1968 v Procházkově síni Domu umění. Každý z režisérů představil svou inscenaci: Z. Pospíšil montáž Panta Rei aneb Dějiny národu českého v kostce, E. Tálská Morgensternovy Šibeniční písně a P. Scherhaufer balzacovskou adaptaci Umění platiti své dluhy a uspokojovati věřitele, aniž by bylo třeba vyjmouti jediný haléř z vlastní kapsy. Výstavní síň Domu umění se stala na 25 let domovskou scénou souboru, který musel roku 1969 vzhledem k příjmení generálního tajemníka KSČ G. Husáka vypustit ze svého názvu slovo „husa“.
Umělecký šéf: Bořivoj Srba (1967-1970)
