Oni! 2024/2025

Klimatická krize. Lidská práva. Sexuální orientace. Gender. Evropská unie. Manželství pro všechny. Válečné konflikty. Postavení žen. Výchova dětí. Migrační politika. Kvóty. Menšiny. Domácí porody. Náboženské otázky. Národní identita. Kdo za to může, že témata, která se nám zdají být tak jednoznačná, jsou pořád předmětem sváru? Oni přece! Kvůli komu v nich nedochází ke společenskému konsensu? Kvůli těm, kteří věci jen komplikují a odmítají se přiklonit k našemu názoru, ať je jakýkoliv. Zdá se, že jediné, na čem se skutečně shodneme, je bájné a vzývané „oni“. Tendence hledat viníky kdesi na druhé straně barikády (a tím potvrzovat její existenci) nepatří k nešvarům pouze jedné z nich. I my na Provázku se zřetelně hlásíme ke svým občanským postojům a chceme být divadlem srozumitelných hodnot. Padáme tím automaticky do jedné ze znesvářených stran neschopných dialogu a sebereflexe? Už šestou sezonu se přitom vědomě odkazujeme k těm donkichotům, kteří dokážou myslet nemožné – nechtějí kulturní války vyhrát, odmítají v nich vůbec bojovat. Chceme stejně jako oni vidět přes hranice a dělicí čáry. Divadlo je pro nás místem, kde je nutné je zpochybňovat a možné je překračovat. Nastal čas ptát se, nakolik se nám to daří, a poctivě prozkoumat i vlastní stereotypy ve vztahu k mytickému „oni“. Terén, ve kterém poslední možnosti rozhovoru zhasly pod koly všudypřítomných aut, zmapujeme inscenací Jednou nám za to děcka poděkujou. Jevištní adaptaci prozaického hitu Petra Šestáka Vyhoření jsme svěřili začínajícímu brněnskému režisérovi Martinu Modrému jako jeho první režijní práci v kamenném divadle. Na pozadí zuřivého boje mezi cyklisty a motoristy nabídneme příležitost k inventuře vlastních ideologií. Inscenací Z pohlavního života našeho lidu podnikneme spolu s režisérkou Danielou Špinar výlet do často idealizované minulosti české vesnice a prověříme platnost oblíbeného mezigeneračního povzdechu: „To jsou ti mladí, to za nás nebylo!“ Za zvuků fujar a cimbálu prozkoumáme, zda je současná generace se svými polyamoriemi a pansexualitou skutečně zvrhlejší než její předchůdkyně. Které posuny našeho vztahu k sexualitě jsou domnělé a které skutečné? V Normální detektivní komedii (o tom, kdo rozbil rodinu) se s autorkami Terezou Volánkovou a Marií Klemensovou pustíme do prověřování samotného základu státu, tedy rodiny. Tradiční rodiny. Ta je prý v ohrožení. Kdo za to může? Jistěže oni. Bojovníci za manželství pro všechny. Nebo ne? Překvapivé hrátky s žánry – na Provázku nečekanými – psané přímo na tělo souboru režijně povede jeho členka Tereza Volánková. Češi a Slováci. Bratia, nebo věční konkurenti? Inscenovaným koncertem Držím ti miesto v režii Anny Davidové na provázkovském dvoře připomeneme největší slovenské šlágry v podání nově vzniklé kapely složené z celého hereckého souboru. A nabídneme bezstarostnou koupel v lepivě příjemné nostalgii. Jenže kdesi blízko se střílí na politické představitele a vyhrává bezostyšný populismus. Nadále se přes naši východní hranici usmívat s blahosklonnou nadřazeností už asi není úplně na místě. Na jaké časy se teď vlastně nad Tatrou blýska? K autorské a režijní roli jsme vybídli člena našeho souboru a zároveň všestranného tvůrce Dalibora Buše, který spolu s Jiřím Havelkou a seniorským amatérským souborem Studio 60+, založeném při Provázku, vytvoří inscenaci Án uch. Slavný román Williama Goldinga společně přetaví v old adult grotesku v rytmu svižně klapajících zubních protéz, v níž se opuštěným ostrovem stane domov pro seniory. Mezi jeho zdmi pak vytane otázka, zda potřeba každého „my“ spojovat se vůči nepřátelskému „oni“ není v základech lidské přirozenosti. V dostředivě orientované sezoně, v níž dáme co největší prostor nahromaděnému hudebnímu, autorskému i režijnímu potenciálu hereckého souboru a na pozici kmenové režisérky přivítáme nám tolik blízkou Annu Davidovou, budeme nadále s láskou pečovat i o naše vazby a témata brněnská i meziměstská. K akcím, jimž tradičně vyjadřujeme sympatie a podporu, jako jsou Mezinárodní den Romů či LGBT+ festivaly a další, letos přidáme nové intervence do veřejného prostoru Brna. V souvislosti s první premiérou sezony budeme s novými partnery hledat shodu nad tématem dopravy v našem městě. Téma možností, jak vystoupit z paradigmatu kulturních válek a nabízet rozhovor přes všechny zdánlivě dané hranice, bude v našem divadle žít i v rámci cyklu diskusí provázek.téma či lektorských úvodů. Novinkou sezony prohlubující mezigenerační dialog, jehož si mimořádně vážíme, bude festival seniorského divadla. „A na co můžu přijít já – bílý stárnoucí heterosexuální muž?“ zeptal se mě po seznámení s našimi výhledy na sezonu můj blízký kamarád, člověk celoživotně mimořádně otevřené mysli. Říkal to částečně v žertu, ale hořký podtón mi stejně sevřel hrdlo. Je možné, že snahou o zahrnutí a podporu jedněch skutečně vylučujeme jiné? Opravdu nelze z kulturních válek vystoupit, a to ani v těch nejbližších vztazích? Chápu, jak bolestivé to pro mnohé z nás je – jedněm se měnící se svět točí před očima tak rychle, že mu přestávají rozumět. Druzí se směrem, jímž se točí, nesouhlasí. Pro jiné se zas vše mění příliš pomalu či vůbec a na některé změny bylo už včera pozdě. Ani jedni nemají pocit, že jim svět rozumí. Nezvaní či odsunutí na vedlejší kolej se mohou cítit i ti, u nichž by nás to ani nenapadlo. Jsme přesvědčeni, že Provázek dokáže spojovat a nabízet bezpečný prostor pro opuštění kategorií „my“ a „oni“. Věříme, že společný divadelní zážitek sbližuje. Je však nezbytné si připustit, že přes všechen přiznaný idealismus nestojíme stranou stávajících konfliktů. Mnozí nás bezpochyby považují za jejich aktivní účastníky a je nutné převzít zodpovědnost směrem ke všem znesvářeným stranám. Je pro nás proto výzvou nadále zastávat jasné hodnoty a zároveň reflektovat způsob, jakým to děláme. Nepřestávat se ptát, jak docílit rozhovoru i s těmi, pro něž plně reprezentujeme nepřátelskou kategorii „oni“. Nespokojit se s poplácáváním se po zádech v rámci bezpečného „my“. Hledat nástroje, jimiž je možné komunikovat témata, která rozdělují, způsobem, jenž spojuje. Podmínka každého dialogu je schopnost kriticky nahlížet své vlastní pozice. Sezona Oni! vyzývá především k velké a poctivé revizi každého našeho My.

– Kateřina Menclerová, dramaturgyně