Léta sedmdesátá byla pro Divadlo na provázku zásadní. V roce 1972 se soubor profesionalizoval a do angažmá nastoupili např. J. Pecha, B. Polívka, M. Donutil, J. Bartoška, K. Heřmánek, P. Zedníček, dramaturgem divadla se stal Petr Oslzlý. V roce 1973 se poprvé uskutečnil divadelní festival pořádaný Divadlem na provázku Divadlo v pohybu.
Jednotliví režiséři se silně profilovali a jejich tvorba se vyznačovala osobitým rukopisem. Eva Tálská inklinovala spíše k divadelním adaptacím, inscenování poezie, nonsensovým textům a později k inscenacím určeným dětskému publiku, její tvorba se vyznačovala lyričností a metaforičností. Zdeněk Pospíšil se věnoval montážím a taktéž divadelním adaptacím, na kterých spolupracoval s tehdy zakázaným dramatikem Milanem Uhdem. Inicioval také zrod dětského studia, které vedl až do roku 1980, kdy emigroval. Peter Scherhaufer byl silně ovlivněn epickým divadlem Bertolda Brechta, inscenoval velké množství zdramatizovaných próz. Věnoval se také syntéze činohry s pantomimou, operou, baletem i klaunerií a vytvářel tak multižánrové inscenace, které se staly pro Divadlo na provázku ikonickými – jako například inscenace Commedia dell’arte z roku 1974. Režijně začal realizovat své vlastní autorské projekty i herec Bolek Polívka.
Inscenace, které následně vznikaly, dostaly Divadlo na provázku do širšího povědomí, a především do evropského kontextu. V roce 1974 se divadlo poprvé dostalo do zahraničí, konkrétně na festival v polské Wroclawi, a o rok později se zúčastnilo mezinárodního festivalu v Nancy. V roce 1976 se soubor s inscenacemi Commedia dell'arte a Am a Ea zúčastnil dvou festivalů v Itálii a v roce 1978 prvního mezinárodní setkání nezávislých divadel ve Stockholmu.
Umělečtí šéfové: Zdeněk Pospíšil (1972-1974), Peter Scherhaufer (1974-1976), Petr Oslzlý (1976-1980)
