Pocit bezpečí, domova a důstojnosti. Základní lidské potřeby, nebo luxus určený jen pro někoho? Jistoty týkající se toho, zda a jak bydlíme, se dnes stávají nedostatkovým zbožím, předmětem tržních spekulací, korupčních skandálů a antisociální politiky. Problémy s naplňováním základních potřeb skrze bydlení se už dávno netýkají jen těch nejzranitelnějších osob zcela bez domova. Spojují lidi všech generací, zatímco necitlivé pokusy o jejich řešení, opomíjející hluboce existenciální rozměr fenoménu bydlení, společnost často dále rozdělují.
Prostor, který obýváme, přitom od dětství nejen utváříme, ale jsme jím sami tvarováni. Náš pokoj, byt či dům vyjadřuje naše společenské postavení, hodnoty či přání, stejně jako je ovlivňuje. Zabydlujeme ho vzpomínkami, představami a sny. Naše paměť i fantazie se do něj otiskují, on se otiskuje do nich. Nabíjí nás nebo ubíjí, podporuje či omezuje, a především se stává nedílnou součástí naší identity podobně jako my té jeho. Náš náhled na svět a dokonce i tázavý pohled za horizont vlastního pomíjivého „já“ jsou v každodenním smyslu rámovány jeho okny.
V sezoně Bydlím, tedy su se vydáme na silové pole existenciálního a lokálního, intimního a politického s cílem rozšířit to, jak naše společnost fenomén bydlení vnímá. Orientovat se přitom budeme podle mapy vymezené šesti svébytnými inscenacemi v režii tvůrců a tvůrkyň, blízkých nám nejen svou fantazií, empatií a smyslem pro humor, ale také silným vztahem k Brnu.
O touze po svobodě a sebeurčení, která na sebe může vzít třeba i podobu chatrné poustevny s peřinou pokrytou jinovatkou, se hned zkraje sezony rozvypráví Antieva – inscenace režisérky Anny Davidové na motivy stejnojmenného autobiografického díla filosofky a spisovatelky Anny Pammrové, která sama sebe našla až v lesích nedaleko Tišnova.
Nevyletět z Brna, je ze mě zkyslá srna, říká o svém domově autorka a dokumentaristka Dora Kaprálová, žijící dnes v Berlíně. Možností návratu do rodného města i nutností ho opustit se na základě jejích křehkých i poťouchlých textů bude zabývat další brněnská rodačka s mezinárodní zkušeností, režisérka Kamila Polívková. Jak se z bydliště stává domov? A může mít jeden člověk domovů víc?
Za okny bytu na bratislavské Fedákově ulici se spolu jen těžko sžívají umírající otec a dospívající syn, do jejich tiché domácnosti nahlédneme skrze komorní inscenaci Nie sme doma vznikající na základě dopisů, které si z pokoje do pokoje legendární slovenský hudebník Dežo Ursiny a jeho syn Jakub posílali. Do intimity čtyř stěn, v níž se rodí nejbližší vztahy k sobě i k druhým, nás zavede režisérka Anna Davidová. Ze sklepní scény tím zároveň vyšle sousedský pozdrav všem Slovákům a Slovenkám, jež v Brně doma jsou.
Z podzemí pak rovnou do politické arény, v níž se nehraje o nic menšího než o lidskou důstojnost, vykročí autorská inscenace Reality s výmluvným podtitulem Hororová show o bydlení v Brně. Mladé režijně-dramaturgické duo Petr Erbes a Boris Jedinák jí spolu s naším souborem prozkoumá téma bydlení v Brně jako otázku společenskou a politickou a zmapuje odpovědi, kterých se nám na ni v našem městě (ne)dostává.
Do způsobu, jak se s nerovností ve společnosti pokusila vypořádat „pokolení mrtvých předků“, v závěru sezony pronikneme prostřednictvím osudu jisté rodiny, kterou z londýnské Dean Street právě vystěhovávají. Nebo ji vystěhovali už dávno? Ve snaze uchopit unikavou osobnost otce vědeckého socialismu Karla Marxe nás režisér Jan Mikulášek ve své dramatizaci románu Juana Goytisola Sága rodu Marxů vezme na horskou dráhu prostorem i časem.
Velká premiéra letos čeká také služebně nejmladší kolegy a kolegyně z amatérského souboru seniorů, který se na Provázku narodil minulou sezonu. V režii všestranné členky našeho hereckého souboru Terezy Volánkové a lektorky Marie Klemensové uvedou benjamínci a benjamínky ze Studia 60+ svou vůbec první autorskou inscenaci Napečeno mám, účtující s předsudky, které v souvislosti se stářím v naší společnosti zdomácněly.
Vedle řady doprovodných akcí, jako jsou diskuse, lektorské úvody nebo komentované prohlídky, budou heslo Bydlím, tedy su po celou sezonu průběžně rozehrávat také naše vizuály, na nichž se po dlouhé době opět setkáte s provázkovskými herci a herečkami. Za bláznivě barevnými, hravými a zároveň ztišenými portréty, které od září zabydlí Brno, nehledejte nikoho jiného než tvůrčí duo Shotby.us, jemuž jsme všichni s důvěrou pootevřeli dveře svých domovů.
V letošní sezoně napočítáme přesně třicet let od chvíle, kdy se Provázek z Procházkovy síně Domu umění přestěhoval do vlastního působiště v horní části Zelného trhu, do areálu vzniklého rekonstrukcí a dostavbou barokního Domu pánů z Fanalu. Dobré bydlení v historickém středu města od té doby divadlu poskytuje podmínky pro každodenní život a tvorbu a symbolizuje význam, jaký Provázek pro Brno má. A jako každá výsada – i ono zavazuje.
Po třiceti letech „ve vlastním“ víme, jak zásadně prostor, který obýváme, ovlivňuje existenci každého z nás. Přesto musí být v naší společnosti ještě stále dobýván a vydobýván – stejně tak prostor pro jeho reflexi. V sezoně opatřené heslem Bydlím, tedy su se na Provázku postavíme po bok všech jeho (d)obyvatelů a (d)obyvatelek. Adresu znáte… Přidáte se k nám?
Martin Sládeček
umělecký šéf DHNP
SHOTBY.US V sezoně 2023/24 se provázkovský soubor opět setkává s dvěma mladými fotografkami, Lenkou Glisníkovou (1990) a Karolínou Matuškovou (1990), které společně tvoří fotografické duo SHOTBY.US. SHOTBY.US je oceněnované fotografické duo, které se nebojí odvážných barev, nápaditých kompozic, nekonvenčních konceptů a humoru. Fotografii vnímají jako hrací pole, kde kladou důraz na tvůrčí proces a experiment a rády si pohrávají s divákovým očekáváním. Jejich expresivní rukopis se od roku 2019 každoročně objevuje v nominacích na ceny Czech Grand Design, v roce 2020 se pak staly laureátkami v kategorii Fotograf roku. V roce 2023 získaly ocenění Red Dot Design Award za kampaň pro festival Tanec Praha v kategorii Brands & Communication Design. Podle AI jsou jejich fotky jako "skvostné puzzle, které září barvami, nápady a smíchem." Lenka a Karolína společně studovaly ve fotografických ateliérech Fakulty umění v Ostravě a na Pražské UMPRUM v ateliéru Aleksandry Vajd a Martina Kohouta. Jejich práci můžete znát například z magazínů Elle Decoration, Lasvit Spacial, Swarm Mag, ze spoluprací s českými designéry, umělci, hudebníky, ale také z provázkovských vizuálů dvojsezóny 2020/22 nesoucí heslo Brave new man. Lenka Glisníková se narodila ve Vyškově, ale vyrůstala v Bohumíně. Ve své tvorbě se věnuje především fotografii a aktivně čerpá ze svých zkušeností s tímto médiem. Její materiálové a vizuální kvality posouvají konceptuální vztah k fotografii na novou úroveň. Rozšiřuje ji o tvorbu instalací a objektů poukazujících na důsledky současných změn našeho životního stylu, k nimž dochází následkem neregulovaného technologického pokroku. Ve své procesuální práci často využívá řemeslnost výroby fyzických předmětů, které následně kombinuje s fotografií a její digitální manipulací. Fotografie je dekonstruována a znovu skládána do nových forem; postupně nabývá sochařských a tělesných kvalit, získává dokonce své vlastní tělo. Je nositelkou Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2023. Karolína Matušková pochází z Ostravy. Ve své umělecké praxi zkoumá téma mezidruhové komunikace, odkrývá a řeší, jak člověk skrze soužití s ostatními druhy/zvířaty tyto druhy/zvířata ovlivňuje. S dávkou nostalgie a humoru obnažuje mocenské vztahy a exponuje tak jejich zranitelnost. Užívá si záměrného zaměňování rolí a skrze uplatnění technologií odkazuje na nehmatatelnost a pomíjivost těchto okamžiků. S obrazem pracuje jako s důvěrnou informací, posouvá jeho významy a dále je přenáší do fyzického světa v podobě video instalací. Spolupracovala s Institutem Úzkosti, vystavovala na Fotograf Festivalu, v Českém centru v Paříži a svá videa promítala na sympoziu Les a na QFF Mezipatra. provázek.galerie
Jedna sezona – jeden fotograf, fotografka či skupina fotografů nahlížející nově soubor Divadla Husa na provázku a vstupující pak prostřednictvím provázkovských vizuálů v grafice studia Hrdina Pavlík do veřejného prostoru. Pokus brněnského divadla – hnutí o tvořivý dialog se současnou fotografickou scénou a rozpuštění své vizuální identity v dynamický a proměnlivý proud různých perspektiv.
