JAZZFEST BRNO
Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, ragtime, Limonádový Joe a polka nejen v synkopách. Všestranně talentovaný jazzový skladatel a multiinstrumentalista Jiří Slavík vrací do polky taneční odvázanost a humor.
Z venkovského prostředí, kde vznikla, se polka stala rebelskou vzpourou evropské měšťanské mládeže, v Paříži módním tanečním hitem, v Latinské Americe hudbou kovbojů, vplula do hlavního proudu americké popmusic a v letech 1986-2009 se za nejlepší polku dokonce udělovaly ceny Grammy. Lze nadneseně říct, že kam vstoupil Čech, tam se začala hrát polka.
V dílech Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka nebo Leoše Janáčka, ale i ve skladbách mnoha světových autorů se však klavírní polka do značné míry proměnila v salónní umění. „V některých úpravách českých velikánů se polka změnila natolik, že se z ní občas úplně vytratil její původní účel – tanec,“ uvedl Jiří Slavík důvody, proč se s Polka-boys rozhodl polce vrátit její taneční charakter a přímočarou odvázanost. S humorem, nadsázkou, jednoduše, zato virtuózně a v synkopách jako u ragtime nebo jak to dokázali skladatelé Jan Rychlík s Vlastimilem Hálou v legendárním filmu Limonádový Joe.
„Z mého úhlu pohledu musela polka při vzniku ragtime hrát důležitou roli. První černošští pianisté se totiž na něčem museli naučit hrát tu velmi atypickou a takřka neklavírní levou ruku, kterou slyšíme v polce. Stačí trochu pozměnit frázování pravé ruky, přidat trochu swingu a k ragtime pak už není daleko. A určitě není také náhodou, že polky psal i Jaroslav Ježek, který byl jinak převážně považován za jazzového hudebníka čerpajícího inspirace hlavně z americké hudební tvorby,“ říká Jiří Slavík a ke konceptu svého projektu dodává: „Z polek slavných českých skladatelů jsem si vypůjčil témata, která však přetvářím, dekoruji a jak káže tradice jazzového muzikantství, improvizuji na ně.“
Nepochybujme, že z nového projektu Jiřího Slavíka opět vznikne něco mimořádného. K výsledku tomuto skladateli, kontrabasistovi a v tomto případě i akordeonistovi přispějí vesměs velká jména naší jazzové, ale i klasické scény: Cyrille Oswald (flétny a tenor saxofon), Michal Wróblewski (klarinet a alt saxofon), Marcel Bárta (basklarinet a tenor saxofon), Štěpán Blinka (housle), Milan Kárník Jakeš (viola), Jan Keller (violoncello), Taras Voloschuk (kontrabas) a Jakub Tengler (bicí a perkuse).
Line-up:
Cyrille Oswald – flétny a tenor saxofon, Michal Wróblewski – klarinet a alt saxofon, Marcel Bárta – basklarinet a tenor saxofon
Štěpán Blinka – housle, Milan Kárník Jakeš – viola, Jan Keller – violoncello, Taras Voloschuk – kontrabas, Jakub Tengler – bicí a melodické perkuse, Jiří Slavík – klavír a akordeon
