Fidlowačka

Národní karaoke

I kdyby se jednou na všechna Tylova díla zapomnělo, na hru Fidlovačka Češi nikdy nezapomenou. A to především díky Škroupově písni Kde domov můj, jež v podání slepého žebráka Mareše představovala jeden z mála světlých bodů původně neúspěšné frašky. Její podivné jméno autor zvolil podle tradiční ševcovské slavnosti v pražských Nuslích. O popularitu písně se postaral tehdejší slavný zpěvák Karel Starý, ale také, jak už to v Čechách bývá, lidová tvořivost i cenzurní zákaz. Českou „píseň písní“ naopak kritizoval Jan Neruda, Edvard Beneš, ale i Tomáš Garrigue Masaryk. Nicméně v roce 1917 uvedli Fidlovačku ve vinohradském divadle a byl to hit. Z divadelního šlágru Kde domov můj se rok poté stala státní hymna. Je hudebním odznakem české národnosti připínaným na hruď ve chvílích pro národ nejtěžších i nejslavnějších. Dnes doprovází státní oficiality, stejně jako sportovní vítězství či mítinky nacionalistů, na nový rok si za jejích zvuků připíjíme šampaňským... Zatímco hymny ostatních národů mají bojovný ráz, ta naše česká je jiná. Je otázkou. Tajemstvím. Zamyšlením. Co vypovídá o české mentalitě? O naší národní hrdosti? O naší xenofobii? O tom, jak být Čechem v 21. století? Na to s humorným nadhledem a patřičnou komediantskou drzostí, ale i upřímnou snahou dobrat se skutečné podstaty věcí v inscenaci Anny Petrželkové odpovídají: Josef Kajetán Tyl, Ladislav Smoljak, Hubert Krejčí a Egon Tobiáš.