Brno Contemporary Orchestra: Nová prima telka

Pohádky, cestování a drama v celovečerním komponovaném pořadu BCO

MARIO BUZZI

Pohádky z promítačky

MAURICIO KAGEL

Die Stücke der Windrose für Salonorchester – Südwesten (Kousky větrné růžice pro salonní orchestr - Jihozápad)

FREDERICK RZEWSKI

Coming together / Aticca

Brno Contemporary Orchestra

Štěpán Šnajdr - video

Tomáš Vtípil – recitátor

Pavel Šnajdr - dirigent

Ze vzdálenosti několikaset metrů se hudba znějící z letních podií jeví dosti podobnou. Valící se zvuková clona, ze které vystupuje pravidelný rytmus vycházející z tlukotu srdce, občas sprosté slovo, občas něco o lásce, občas řev, občas kytara a občas něco jako klávesy. Podobně při pohledu do televizních programů se nejen schémata, ale i obsahy do značné míry opakují. Inu, každý rád vidí a slyší to, co má rád a to klidně pořád dokola. Ale třeba by to mohlo být i jinak a dalo by se koukat i poslouchat něco, co jste ještě nikdy neslyšeli a neviděli. Brno Contemporary Orchestra připravil atraktivní televizní (audiovizuální program) na letní scénu divadla Husa na provázku.

Od skladatele Maria Buzzi jsme objednali zhudebnění čtyř kreslených filmů, promítaných na ručních promítačkách. Zadáno bylo obsazení a prostor, ve kterém se koncert odehrává. Vznikla kompozice Diáčky, o které Buzzi napsal: „Vybral jsem čtyři pohádky z různých končin světa. Jsou to: Chudobný čižmár, Kouzelná lampa, Divotvorný džbán, Liška a čáp. Muzika vychází z tradic těch různých kultur. Zakroužíme nad Slovenskem, proletíme se nad Arábií, zamíříme až do Číny a přes Rusko se (snad) vrátíme zase zpátky. Good flight and happy landing!“ Mario Buzzi (1974) je ženatý, má tři děti a žije v Brně. Vystudoval fagot a kompozici, píše scénickou i autonomní hudbu, pro sebe, pro své kapely i pro posluchače.

Cyklus skladeb Die Stücke der Windrose (Kousky větrné růžice), komponovaný v letech 1977 – 1994, je postaven na jednoduchém paradoxu, že obyvatelé různých částí planety mají různé konotace spojované s názvy světových stran. Pro Mauricio Kagela (1931 – 2008) narozeného v Argentině, ačkoliv strávil velkou část života v Evropě, byl tak vždy sever teplý a jih naopak studený. Geograficky pak jsou jednotlivé kousky větrné, též kompasové růžice, komponovány reálně i virtuálně na různých místech a tudíž jsou poté ovlivňovány hudbou nejrůznějších národů, které ze zvoleného místa kompozice leží tím či oním směrem. Část Südwesten (Jihozápad) z let 1992/93 byla komponována pro Kyoto Contemporary Music Forum a Tokijský Goethe Institut. Skladatelova jihozápadní cesta tak začínala v západním Mexiku a končila na Novém Zélandě. Její součástí byla též reflexe Ostrovů Společnosti, Fiji, státu Samoa, Nové Kaledonie a Tuvalu. Právě tyto regiony, pokud jde o hudbu stále tajemné, skladatele obzvláště přitahovaly, i přesto či právě proto, že je neznal osobně. Jejich názvuky jsou patrny jak v instrumentáři bicích nástrojů, tak v typických rytmech a melodiích. Je ovšem na posluchačích, aby posoudili, zda jim hudba bude evokovat právě tuto cestu. Všechny Kousky větrné růžice jsou komponovány pro klarinet, piano, dvoje housle, violu, violoncello, kontrabas, harmonium a bicí nástroje, které jsou pro každou světovou stranu různé. Kam vede cesta z Brna na jihozápad a navíc vlakem?

Legendární kompozice amerického skladatele a pianisty Frederica Anthony Rzewského (1938 - 2021) z roku 1971 se zdá jasnou a jednoduchou. Recitace fragmentu textu amerického bojovníka proti nadvládě kapitálu Sama Melwilla, který odpálil bomby u korporátních center, aniž by někoho zabil a poté ve věznici vyvolal vzpouru, při jejímž potlačení tragicky zemřel, je jasným sdělením i jasnou pochybností: I WANT…. Hudba však text nedoprovází, taková harmonie není ve věznici možná. Ostinátní basová linka se posouvá s urputností vpřed po celých dvacet minut, ale její zvraty jsou nečekané, nic se nedá dělat, teď to bude takto. Ostatní nástroje, od skladatele je předepsána otevřená instrumentace, kráčejí dle zápisu svobodně, ovšem jejich kroky jsou jasně vyšlapané basovou linkou. Recitátor se trefuje do hudebního toku bez možnosti jeho ovlivnění. Kázeň, moc, zákon a vláda peněz je neúprosná.

Role recitátora se ujme skladatel, hudebník a performer Tomáš Vtípil.