Čas srdce 2022/2023

Už mnoho desítek let klepe celý svět zcela samozřejmě na dveře našich domovů, nepředstavitelně velký, nepřehledný, ve svém celku jen těžko oslovitelný. Přešlapuje na zápraží a klade otázky tak složité, že mu na ně jako jednotlivci stěží dovedeme odpovědět. Během několika uplynulých měsíců přitom jeho klepání zesílilo a změnilo se v hromobití. Události blízké i vzdálené nejenže lomcují představami, pomocí nichž jsme se ke světu dosud vztahovali, ale překračují i zdánlivě nedotknutelné prahy našich osobních jistot.

V nečase, jako je tento, není těžké podlehnout pocitu, že jsme slabí a bezmocní. Rezignovaně se smířit s vlastní slabostí, vzdát se představy o své síle i zodpovědnosti za ni a pokusit se před tím vším uzamknout či alespoň zavřít oči je lákavé. Zvláště, když jsou mezi námi stále ještě ti „silní“, do jejichž náruče se pak lze bezpečně stulit a kteří nás prý proti všemu, co nás ohrožuje (často je to podivuhodně konkrétní skupina lidí), ochotně zaštítí vlastními těly.

Jsme však skutečně tak slabí? Na Provázku se tomu zdráháme uvěřit. Příliš hluboko se nám pod kůži zaryly chvíle bezprostředně po vypuknutí první vlny koronavirové pandemie a války na Ukrajině, konkrétní tváře a ruce lidí, kteří bez váhání otevřeli své dveře a vyšli z prostředí známého, aby druhým nezištně darovali svůj čas a síly. Zatímco leckterý mocný tvrdil, že je bezmocný, a zodpovědní jednali nezodpovědně, vyrůstali mezi námi na těch nejneočekávanějších místech zcela noví a nepravděpodobní hrdinové a hrdinky. Anebo tu byli vždy? Jisté je, že přímo před našima očima dokazovali, že nic není nemožné. Až se jednou budeme za těmito dny ohlížet, chceme si pamatovat právě je. Jejich srdnatostí a nezdolnou vírou ve vlastní moc, která přichází, pokud ji druzí skutečně potřebují, se na Provázku v následujících měsících toužíme inspirovat.

V sezoně 2022–2023 bychom se spolu s vámi pod heslem Čas srdce odvozeným od jednoho z titulů chtěli dotknout vlastní síly a vydávat se za bohatstvím zdrojů, z nichž se bere. Rozhlížet se po inspiraci a povzbuzení. Nebudeme přitom popírat křehkost (nikoli slabost) svou i cizí, naopak – jak rádi bychom ji přijímali a sami sebe zakoušeli jako silné v každodenních gestech soucitu a zájmu o druhé!

Čtyři inscenace, které pro vás spolu se třemi režisérkami a jedním režisérem na Zelném trhu v této sezoně vytvoříme, by se měly nést v duchu křehkých témat a konkrétních, silných příběhů, až na jednu budou všechny autorské. Pokusíme se jimi oslavit každodenní ženské hrdinství, jež příliš často uniká naší pozornosti, poukázat na moc jazyka, která může být léčivá, prozkoumat pevnost svých kořenů a sílu empatie i bytostně lidskou schopnost humoru, který dokáže smiřovat zdánlivě nesmiřitelné. V druhé půli sezony pak znovuobnovíme provoz legendárního provázkovského fenoménu Studia Dům. Studio Dům – Nová generace se bude věnovat lidem s obrovskými životními zkušenostmi a chutí vtisknout jim tvar na divadle, brněnským seniorům a seniorkám.

V několika uplynulých měsících svět zaujal místo u našeho stolu a nezavřel za sebou dveře. Proměnil tak naše chápání a prožívání blízkého a vzdáleného, vlastního a cizího. Odkryl zdroje síly, otevírající se každodenně všude tam, kde vycházíme ze sebe, abychom se spojili s druhými – skrze úsměv, dotek, slovo či konkrétní čin. Obdaroval nás poznáním, že spolu jsme silnější, než si myslíme. Že zvládneme cokoliv, pokud si uchováme smysl pro solidaritu, který je živoucím srdcem naší společnosti. Na Provázku věříme, že přichází čas jej posilovat.

Slyšíte jeho údery? Přidejte se k nám!

Nepravidelná galerie

provázek.galerie

Jedna sezona. Jeden výtvarný umělec, umělkyně či umělecké uskupení vstupující prostřednictvím provázkovských vizuálů v grafice Martina Hrdiny a Michala Pavlíka do veřejného prostoru. Pokus brněnského divadla – hnutí, které tvoří lidé napříč uměleckými obory, o rozpuštění své vizuální identity v dynamický a proměnlivý proud perspektiv pramenící z myšlenky spojování a tvořivého dialogu.

Marie Tomanová

Narodila se roku 1984 v Mikulově, vystudovala malbu na brněnské FaVU a poté odjela do USA, kde se začala věnovat fotografii. Do povědomí veřejnosti se dostala výstavou Young American v Českém centru New York (2018) a stejnojmennou publikací s předmluvou od fotografa Ryana McGinleyho. Série It Was Once My Universe (2018–2019) slavila úspěch na prestižním fotografickém festivalu Rencontres d’Arles ve Francii a byla nominována na cenu Louis Roederer Discovery Award 2021. Marie Tomanová úspěšně vystavovala v New Yorku, Tokiu, Berlíně, Praze nebo v Číně. Rodnému jihu Moravy se jako fotografka po letech představila výstavou Nothing Compares To You (2022) v brněnské Galerii Off Format. Žije a tvoří v New Yorku.

Svými syrovými a zároveň křehkými fotografiemi, pořizovanými často na mobilní telefon nebo kompaktní fotoaparát, podněcuje v divákovi přemýšlení o identitě, pohlaví, vystěhovalectví, kořenech nebo paměti. Její portréty nejsou jen láskyplným rozhovorem s rozmanitými tvary lidské krásy, ale často i záznamem blízkosti mezi portrétujícím a portrétovaným. Jsou stále pokračujícím vyprávěním o životních představách, touhách a snech jednotlivců i celé Mariiny generace.


galerie

Premiéry

Vykouření

11. listopadu 2022

J. Havelka a kol.

režie: Jiří Havelka

Pozdravuju a líbám vás všecki

10. února 2023

A. Klimešová a kol.

Čas srdce

24. února 2023

I. Bachmannová, P. Celan, T. Marečková

režie: Anna Davidová

Hrdinky

19. května 2023

P. Dabravolskaja a kol.

Předplatné sezóny